V předchozím díle jsme poznali základy manipulace se Step Sequencerem a Playlistem.

Ukázka 3.

Tudíž by neměl být pro vás problém vytvořit něco jako je v ukázce č. 3 vpravo. To už zní o něco lépe, že? Na to, že máme jen dupák, virbl a možnost zahrát jen jeden tón na klavír.
V tom je jedna z krás hudby - z mála vytvořit mnoho. Pokud si nejste jisti, jestli byste příklad z Ukázky 3. zvládli tak to prostě zkuste. Poslouchejte a kopírujte, postupujte podle předchozího dílu tutorialu dokud to nebude znít stejně.

Jenže který klavírista získal slávu a uznání díky hře po jednom tónu? Řekl bych, že jich mnoho nebylo...možná velikáni jako Chopin, když hrál pravou rukou tento valčík. Teknařům bude asi úplně jedno, jestli tam je jeden nebo dva tóny, hlavně že to jede :P V tomhle díle se pokusíme o naší první harmonii.

Harmonie není nic jiného, než soulad, v hudbě jde o soulad zvuků a tónů. Každý má svůj vkus k harmonii jiný, někdo má rád rychlé splývavé rytmy, někdo klidné nebo hopsavé tóny, někdo ostré a znělé zvuky. Když vám někdo řekne, že poslouchá všechno tak vám jen nechce odpovědět, nebo neví jak. Neznám nikoho, kdo by poslouchal všechno, ačkoliv to skoro všichni tvrdí. Také neznám nikoho, komu by bylo jedno co poslouchá a to taky spousta lidí tvrdí. Vjem naší vlastní harmonie je naší osobností, utváří se stejně s naším vnitřním charakterem, s naší povahou.
Lidé co tvrdí, že poslouchají všechno mají většinou naopak velmi dlouhou (mnoho let) dobu nějaké oblíbené skladby (až od dětství), které ve své podstatě mají něco společné a mohou vám něco říct o charakteru, stylu a životě daného člověka. A těm co je to jedno to ve skutečnosti jedno není a právě takoví lidé kromě toho, co "normálně poslouchají" by si nedokázali zvyknout na cokoliv jiného. Ti co mně osobně tvrdili, že je jim to jedno jsou zrovna týpci s mnoha stereotypy, co poslouchají hity populárních mainstreamových rádií (Impuls, Evropa 2, Blaník). Nepředpokládám, že čtenář tohoto tutorialu by tvrdil, že je mu jedno co poslouchá - potom by mohl i říct, že je mu jedno co skládá ...a to prostě není možné :D
Samozřejmě, není to pravidlo. Jsou exoti jako já, co ujíždějí na d'n'b ale ohromně si užívaj jakékoliv alternativní (jiné, vybočující z řady) styly. Proto jsem si hodně rychle oblíbil Pendulum když jsem na ně narazil. Mají sklony k melodii a k harmonii, dnb co hraje od DJs na pařbách směřuje spíš k co nejoriginálnějším a nejlépe znějícím rytmům...přes ty zvuky tam člověk moc melodie a harmonie neuslyší.

To jsem se zase moc rozkecal o harmonii. Nicméně je důležité vědět, co to je - soulad zvuků a tónů. Proč je to tak důležité ve FL? Vždyť už jsem říkal, že skládání není nic jiného, než házení nějakejch melodií dohromady. Je to pro srovnání, jak funguje harmonie ve vašem počítači.
Svojí zvukovou kartu máte buď integrovanou na základní desce, nebo oddělenou. V dnešní době jsou nejoblíbenější zvukovky značky Creative neboť jsou hodně levné ale na profesionální skládání naprosto nevhodné - to je ale teď úplně jedno, pokud zrovna vy máte nějakou creative, vůbec to nevadí (spíš naopak je rozhodně lepší než integrovaná nebo mnoho let starý kšunt).
Ve vaší zvukovce - ať už integrované nebo v PCI slotu zastrčené - je jakýsi procesor, který převádí digitální signál na analogový. Co tyhle dvě věci znamenají?
Zvuk, jak víme ze základní školy není nic jiného, než rozechvění vzduchu kolem nás. Můžeme si to představit jako sinusoidu s určitou frekvencí tj. vzdáleností mezi jednotlivými hrboly sinusoidy. Počítač ale umí jen 0 a 1. Určitě si jako já nedokážete představit, jak se z toho dá udělat zvuk ale evidentně to jde;D
Digitální signál je zvuk uložený v počítači, třeba ve formě MP3, WAV apod.
Analogový signál je eletrický impuls v kabelu mezi počítačem a vašimi repráky/sluchátky, které z toho eletrického impulsu náležitě pohnou membránou, která rozechvěje vzduch a vytvoří tím zvuk, to jsem z toho puk (asi se dám na rap).

Když si pustíte nějakou MP3, dáte svoje mega-techno repráky naplno až se třese celej barák, vaše zvukovka se při tom vlastně vůbec nijak nezapotí. Dostává digitální signál, který převede na analog a pošle do kabelu, je úplně jedno, jestli je to tekno, nebo pomalý emo ploužák, zvukovka je pro oba digitální signály úplně stejně zatížená.
Jenže co když těch digitálních signálů začne dostávat víc? Na to nejsou integrované zvukovky ani zvukovky typu Creative stavěné, jsou vyrobené za účelem jednoduchého přehrávání jednoho signálu. Pro účely skládání ale nutně potřebujeme, aby se dalo zahrát více zvuků najednou. Proto jste v prvním díle tutorialu nastavili Primární ovladač zvuku který místo posílání všech zvuků najednou do zvukovky vytvoří jakousi virtuální "předzvukovku" DirectSound (od Microsoftu), kde nejdřív všechny zvuky složí do jednoho digitálního celku a vaší zvukovku opět zatíží jen jedním sigálem. Nemusíte se tedy vůbec bát, že byste spálili nebo nějak jinak rozbili svojí zvukovku, maximálně se vám kousne procesor kvůli přetížení DirectSoundu ale ten je na kousání stavěnej.

Tak a teď důvod, proč jsem tohle všechno říkal.
Budu nyní pracovat s ukázkou č. 3, která je na začátku tohoto dílu. Dupák, virbl a klavír.
Určitě si z prvního dílu vzpomínáte na Keyboard Editor. Následující obrázek je z nastavení klavíru pro první takt (A-C-E-A-C-E-A-C).

obr. 1 - Keyboard Editor

Už víme, že se zvuky skládají dohromady pomocí DirectSoundu, který využívá pro sestavení jednoho signálu váš procesor. Jaké je tedy zatížení procesoru v tomto případě?
Jednoduše záleží na výkonu vašeho procesoru a vězte, že 1 Gigahertz je pro skládání hudby docela málo. A to vám procesor zatěžují i další programy - včetně FL samotného. Proto DirectSound obsahuje buffer - paměť s regulovatelnou velikostí. Zvuky z FL jdou nejdříve do paměti DirectSoundu do "fronty" a zpracovávají se zvuky, co jsou zrovna na konci fronty a ty se posílají do zvukové karty. Potíž je v tom, že s velikostí této paměti vám sice ubydou problémy se sekáním zvuků popřípadě celého PC ale ta cesta zvuku se prodlouží takže zvuk uslyšíte mnohem později, než v PC vzniknul - ale to už víme z prvního dílu.
Pokud máte slabý procesor, je na čase koupit nový PC nebo zvukovku ze speciálního audio-elektronického obchodu (je jich v ČR spousta, vážně). Taková zvukovka má i více procesorů sestavených výhradně na skládání zvuků dohromady - nicméně cenově jsou o mnoho řádů výš, než obyčejná Creative za pár stovek.

Přejdeme dál. Podívejte se v horní části obrazovky na tento panel.

obr. 2 - Panel zatížení PC

Zatížení CPU a graf zatížení CPU tam nejsou jen tak pro parádu a my už víme proč - na RAM není nic moc k vysvětlení, všichni víme, co RAM je...s nějakými 256 MB to moc daleko nedotáhnete. Do paměti se totiž načítají úplně všechny zvuky a pluginy hned co je vložíte do Step Sequenceru. Proč? Představte si, že by se to četlo z disku tj. otevřít soubor - zahrát obsah - zavřít soubor, tři ve skutečnosti relativně strašně složité procesy, které by se opakovaly při každém zahrání a navíc by se takhle pracovalo s více soubory, to by byla šílenost. V případě pluginu to ani nejde, pokud se do paměti nenačte, není vůbec možné s ním pracovat.
Na obrázku mám celkem 107 mega paměti obsazených. To je dobré, mám ještě asi 1940 MB místa. Vy co máte 256-512 RAMky si honem rychle běžte do obchodu koupit aspoň jedno gigabajtovou ramku navíc.
Poklepáním pravé myši můžete změnit charakter informace ze zobrazení volné/využité paměti (Show availible nebo Show used) a rychlost obnovy všech těchto informací, pomalou/střední/rychlou (Slow, Medium, Fast).
A co je to ta POLY začerveněná věc s vykřičníkem?
POLYfonie je více nezávislých tónu hrajících najednou (harmonie je pak jejich souznění). Tento údaj není nic jiného, než počet právě znějících zvuků. S tímto přibývajícím číslem se zvedá i zatížení procesoru.
Vraťme se nyní k obrázku č. 1, kde hraju pár tónů. V režimu klávesnice klaviatury (CTRL+T pokud ho nemáte zapnutý) zahrajte jeden tón. POLY se vám zvedne na 1. To je fajn. Zkuste mačkat klávesu rychle za sebou. 1...3...6???
Teď zkuste tyto tóny naskládat podle toho obrázku 1. Najednou tam skáče 8, 7 tónů (při rychlosti 180 BPM).
 Jak je to možné, když pořád hraje jen jeden tón? Dozvíme se po reklamách.
Kecám, ale stejně trochu odbočim. Klikněte pravým tlačítkem myši na hrající plugin FL-Keys ve Step Sequenceru.

obr. 3 - Nastavení tónu

Zkontrolujte, že je Cut itself zaškrtnuté. Za chvíli zjistíme, co to znamená. Nyní zpět k otázce.
 Jak je možné, že je POLY tak vysoké když pořád hraje jen jeden tón? Odpověď je 42.

Je to jednoduché. Plugin FL-Keys se chová - nebo se snaží chovat - jako reálný klavír. A co se stane, když jen ťuknete na skutečný klavír? Tzv. staccato, jenom klepnete do klávesy, vůbec jí nedržíte. Skutečný kvalitní správně namontovaný klavír okamžitě zmlkne jenže stejně ta struna nechá kraťounký dozvuk o dobu, mezi kterou se stisknutá klapka zpět zvedne (pro ty kdo se v tom chtějí hrabat je to v okně FL-Keys položka Release) ale tento dozvuk je mnohem delší než si myslíte, neboť u skutečného klavíru se ta struna chvěje a zvučí mnohem déle, jenže to už lidské ucho neslyší. Tento dozvuk vytváří i FL-Keys. Pořád nechápete? Snad pomůže následující obrázek.

obr. 4 - Polyfonie

Tohle je (skoro) přesný model z obrázku č. 1. Ty modré věci jsou několikrát zvětšené tóny klavíru a ačkoliv tam nejsou úplně přesně graficky vložené protože tady nějaká lama neumí s Photoshopem, jsou na nich viditelné ty mrňavé skoro neviditelné ale hlavně naprosto neslyšitelné části, ve kterých stále doznívají. Naprostý konec zvuku je označen zelenou čárou a na obrázku jsou vidět pouze konce prvních dvou tónů. Ty plusy značí, že se jednotlivé zvuky sčítají a vytváří se z nich pomocí DirectSound (případně procesoru vaší nové zvukovky) jeden jediný signál.
V momentě kdy se hraje C z druhého taktu ještě doznívají 4 předchozí tóny (protože jsme v rychlém 180 BPM tempu) ačkoliv zahraný slyšíme vždy jenom jeden.

Tak a co nám tam straší ten Cut itself? Doslova "Odříznutí sebe sama"...to zní hrozně ale nenapadá mě, jak lépe to přeložit. Zkuste to schválně zrušit a sekvenci z obrázku 1 spusťte znovu. POLY vám vyskočí strašně vysoko - na číslo 32 a vy slyšíte, že ten klavír najednou zní jakoby měl sešlápnutý pedál. Cut itself je možnost týkající se POUZE Keyboard Editoru a určuje, jestli se klávesa pustí po zahrání dalšího tónu nebo zůstane zmáčknutá. V Keyboard Editoru jak jsme si všimli není nic, co by nám určovalo délku tónu, pouze její stisknutí. Jak vám už možná docvaklo, poslední klávesa zůstane během přehrávání vždy stisknutá.
Proto se používá Keyboard Editor výhradně pro samply (bubny a krátké nemelodické zvuky jako exploze, řev, střelba kulometu) u kterých je potřeba je pouze přehrát, nikoliv s nima manipulovat jako s klávesama klavíru.

Piano Roll

U rozložení z klavíru znovu zaškrtněte Cut Itself a s Keyboard Editorem se loučíme. Klikněte pravým na kanál klavíru a vyberte první možnost - Send to piano roll nebo Piano Roll. To první znamená "Pošli do Piano Rollu" a zobrazí se jen v případě, že jste do Step Sequenceru pomocí Keyboard Editoru už vložili nějaké tóny. To druhé, pokud tam žádné takové tóny nejsou.

obr. 5 - Piano Roll

V prvním díle tohoto návodu na FL jsem psal u Playlistu psal, že manipulace s ním je podobná jako u Piano Rollu.
A měl jsem pravdu.
Rozebereme si ty nástroje v levé horní části znovu.

obr. 6 - Možnosti Piano Rollu

Ukázka 4. Screenshot

Tak. Zkuste teď vytvořit něco jako v ukázce 4. vpravo, neměl by to pro vás být už žádný problém nebo si zkuste vytvořit něco vlastního a nebojte se pochlubit v komentářích ;D

Určitě jste si všimli těch divnejch čar dole pod tou mřížkou, do které se vkládají noty. Všimli? Bezva!
A určitě jste si taky všimli té šipky na tom screenshotu u Ukázky 4. Ne? Tak se na ní podívejte a oceňte mojí snahu!
Ta šipka ukazuje do prostoru, kam teď klikněte pravým tlačítkem myši. Vyjede vám tato nabídka.

obr. 7 - Note properties

V této nabídce (v překladu "vlastnosti not") si vyberete možnost, která se bude zobrazovat v dolní části Piano Rollu. Pokud jste si s tím ještě nehráli pak vám tam zůstalo Note velocity.

Velocita u pluginů a soundfontů

Pozor, toto není hlasitost ale síla úhozu. Některé pluginy (většinou s vlastními samply jako DirectWave) a soundfonty to rozlišují, některé ale ne. V čem je fígl?
Soundfont je formát souboru (sf2), ve kterém je uloženo spousta WAVů. Kvalitní soundfonty obsahují 12 odlišných samplů (plný počet) na oktávu ale ty VELMI kvalitní obsahují třeba 36 samplů na oktávu. Pro každou notu jsou zde ještě tři (nebo více) samplů podle síly úhozu.
Představte si následující scénář - ťuknete lehoulince do klavíru a ten tichý tón podržíte na konkrétní dobu - nahrajete to do počítače a dáte to pořádně nahlas.
Poté do klavíru uhodíte fortissimo (hodně uhodíte) na stejnou dobu a v počítači ten zvuk upravíte na stejnou hlasitost, jako první zvuk. Oba zvuky budou znít naprosto odlišně ačkoliv pochází ze stejného nástroje, stejné výšky a oba jsou na stejné hlasitosti - jenom ta klávesa byla uhozena jednou málo, po druhé hodně. Jednodušše řečeno, všechny skutečné nástroje vydávají podle síly dechu/úhozu (v závislosti na charakteru nástroje) úplně JINÝ zvuk a i tvůrci pluginů a soundfontů (a jiných formátů) se to snaží dodržovat.
Ještě jeden příklad: představte si, že vám z repráků hraje klavírista, který do toho řeže něco hodně hlasitého (=síla úhozu) ale reproduktor máte ztišený (=hlasitost). Nebo naopak, ráno se probudíte protože vaše sestřička začala hrát na flétnu něco velmi klidného a tichého (=síla úhozu - dechu) ačkoliv vám to po ránu rve uši protože nemá zavřené dveře (=hlasitost). Nebo když něčí hlas slabě šeptá (=síla úhozu - dechu) z naplno nastavených (=hlasitost) stadionových ampliónů.
Ještě mě napadá jedno přirovnání. Určitě jste někdy slyšeli hrát někoho na flétnu nebo jste si to i zkoušeli. Potom víte, že při opravdu silném fouknutí se hlas flétny "přepískne". Kvalitní soundfonty umí podle nastavení síly úhozu i to.

obr. 8 - Velocita kláves N = nízká, V = Vysoká

Nedá se nijak zjistit, jestli soundfont nebo plugin velocitu podporuje jinak než vyzkoušením a ne vždy se to na první poslech pozná. Naštěstí to vyzkoušení není zas až tak těžké, klikněte na libovolnou klávesu na klaviatuře v levé části Piano Rollu. Čim blíž k okraji celého okna kliknete, tím menší je velocita. Naopak blíž ke středu je velocita vyšší.

Velocita u samplů

Velocita u vložených samplů - v našem případě dupák a virbl (umca umca) - je oproti pluginům/soundfontům to samé, jako hlasitost. Máte jen jeden jediný zvuk, jedinou audio stopu která žádné síly úhozu nerozlišuje ale pro pohodlnější nastavování je velocita samplů naprogramována jako hlasitost.

Zpátky k obrázku 7.
První položka Note panning...nevim jak přeložit do češtiny O.o. Pro každý tón zde můžete nastavit, jestli bude hrát do levého nebo pravého sluchátka nebo repráku a můžete tak vytvářet stereo efekty dle libosti. Pamatujte si ten název Panning protože se s ním setkáte ještě hodně často.
Note fine pitch změní výšku daného tónu.
Note release, Unsupported parameter 1, Unsupported parameter 2 je pokus FL přenést "nějaké" možnosti nabízeného VST pluginu do této části Piano Rollu. Mohou se tam objevovat různé položky, v závislosti na kvalitě a kompatibilitě s FL. Některé mohou fungovat, některé ne a pokud ano tak bez vyzkoušení nevíte, co vlastně nastavují. Nevěste ale hlavu, pokud chcete nějakou konkrétní položku za chodu změnit a ona nejde. Jde, jenom ne touhle cestou v Piano Rollu - o automatizacích (automation) napíšu v pozdějším díle.

Vrátím se ještě k té velocitě. Tenhle parametr bude úplně u všech pluginů, samplů a vlastně u všeho, co vložíte do Step Sequenceru. Free Pluginy si musíte zažít - některé velocitu podporují, některé ne, některé jí podporují ale neumožňují jí nastavit tímto způsobem, některé mají velocitu jako hlasitost a skutečnou velocitu jako úplně jinak pojmenovaný parametr. Je třeba to zkoušet, zjišťovat jak který plugin funguje a jak reaguje.

Tak víme, co je velocita která u obyč. samplů funguje jako hlasitost ale u všeho ostatního funguje všemožně. Samozřejmě, nastavit obyčejnou hlasitost (ať už u samplu nebo u pluginu) je možné. Podívejte se do Step Sequenceru na náš kanál s pluginem FL-Keys.

obr. 9 - Nastavení zvuku

Proboha to je zase nechutně křivý...
Hlasitost...není třeba vysvětlovat.
Panning je stereo separace - levý nebo pravý reprák/sluchátko.
Mute/Solo - je jakýsi vypínač celého nástroje. Když kontrolku vypnete, nástroj nebude vydávat žádný zvuk a nebude vůbec nijak fungovat i přes to, že má hrát nějaké noty. SOLO je stav, při kterém vypnete všechny ostatní nástroje kromě toho vybraného (pojede sólo). A to lze udělat kliknutím pravého tlačítka myši na toto zelené světýlko a vybrat první položku z menu. Zrušení SOLO se udělá úplně stejně.

Jak ale měnit hlasitost za běhu, stejně jako velocitu pomocí těch čárek?
Otevřete si znovu Piano Roll a klikněte do toho prostoru vlevo dole aby vám vyskočila nabídka z obrázku 7.
Poslední tři věci jsou jakési Channel Controls - manipulátory celého kanálu. Hlasitost je pochopitelně Channel Volume tak jí vyberte.

Základy práce s grafem Piano Rollu

Hlasitost - stejně jako tři další položky (Panning a Pitch) nejsou vázány ke konkrétní notě jako Velocita. To dá rozum - síla úhozu je ve svém smyslu potřeba jen při stisknutí klávesy. Ovšem hlasitost a vlastně zbytek všech možných nastavení v celém FL se neváže ke konkrétní notě ale k celému zvukovému výstupu. U skutečného klavíru je podstatná jenom síla úhozu, jakmile jste už jednou stiskli klávesu, není možné dál ovlivnit její hlasitost a struna buď dozní nebo musíte pro zahrání dalšího tónu klávesu zvednout. To je jeden druh nástroje - klavíry, harfy, xylofony, zvonky, bubny apod. Pak jsou flétny, trombóny, trumpety u kterých fakticky jde změnit hlasitost během hraní tónu jen zesílením dechu - ve skutečnosti jsou samozřejmě omezeny kapacitou hráčových plic, ve FL ale žádné plíce pro flétny nejsou potřeba ;D Stejně tak syntetizátory z pluginů jako Sytrus mohou být tóny hrající do nekonečna - a možná to zní směšně ale tahle nekonečnost je právě jedním z nebezpečí programování hudby. Buben ze samplu jednou bouchne, skončí a je klid jenže špatně naprogramovaný free plugin se synťákem vám bude hrát naprogramované tóny v Piano Rollu jenže najednou jeden z jeho tónů neskončí. Bude hrát dál i potom, co přehrávání zastavíte - proto je důležitá ta informace POLY díky které vidíte veškeré zvuky vydávané Step Sequencerem.
Teď k tomu grafu - tuto část se dobře naučte, pokud to s FL myslíte vážně. Díky této možnosti budete moci efektně manipulovat s čímkoliv, nejen s hlasitostí! Je to defacto náš první krůček k automatizacím, které též spočívají na vytváření grafů, kterými ovšem ovlivňujete více hejbátek najednou - o tom však až v pozdějším díle.
Zpět k hlasitosti - pokud jste si s tím ještě nehráli tak vidíte jen prázdný prostor s mřížkou v pozadí. Schválně si tam někam klikněte, tahejte myší ať vidíte co to dělá. Některé nástroje z obrázku 6. tady mají odlišnou funkčnost.

	Tužka
	obr. 10 - Kreslení grafu tužkou obr. 11 - Kreslení grafu tužkou Ovlivněna z nastavení snap pomocí kliknutí levého tlačítka myši a tažením vytváří sloupce grafu podle mřížky v pozadí. Na obrázku 10 je "schodovitě" se zvyšující hlasitost. Kliknutím pravého tlačítka myši a tažením nakreslíte na grafu čáru jako na obrázku 11. To je mnohem lepší, lineární zesilování nebo zeslabování hlasitosti je úplný základ pro dynamiku jakékoliv hudby.
	Štětec
	obr. 12 - Kreslení grafu štětcem Levým tlačítkem myši a tažením vytváříte graf přesně podle pohybu vaší myši. Na obrázku 12. je můj vadný pokus o nakreslení sinusoidy. Tahle věc je užitečná s tabletem, který je přeci jen přesnější a manipulativnější než kreslení myší. Kvůli skládání hudby si ale tablet nekupujte i když někde jsem četl, že je to s tabletem v některých věcech pohodlnější - těžko říct.
	Mazání
	Kliknutím a přejetím celého grafu ho smažete. Toto je strašně důležité, pamatuju si, že jsem ve svých začátcích strašně tápal, jak již nakreslený graf úplně zrušit. Pokud nepřejedete celý graf, veškeré změny se přemažou nastavením na úroveň grafu zleva (jen si to zkuste).
Řezání, Výběr, Zoom a Přehrávání zde nemají nijak zvlášť užitečný význam.
	Interpolace
	obr. 13 - Schody tužkou obr. 14 - Po interpolaci Tato možnost se vám zobrazí pouze pokud v dolní části Piano Rollu máte nastavení pro graf (jako třeba hlasitost) a ne pro noty (jako třeba velocita). Přiznávám, že jsem do teď nevěděl, jak tohle nazvat tak jsem kouknul do manuálu - interpolate = interpolace. Definici tohoto slova cituji ze slovníku cizích slov: přibližný výpočet hodnot funkce v bodě ležícím uvnitř intervalu z hodnot funkce v krajních, příp. i některých vnitřních bodech intervalu. Heh...mno...když to čtu tak to docela dává smysl ale jsem si naprosto jistý, že v době kdy jsem se ve FL učil bych ten text nepochopil ani omylem :D Pro ty, co to nepochopili ani z obrázku - maj smůlu protože nemám tušení jak takový relativně složitý proces jednodušše vysvětlit O.o Prostě si zkuste něco nakreslit tužkou, vyberte interpolací a kliknutím a tažením graf přejeďte. Z veškerých těch "schodů" to udělá navazující roviny.

Tohle je všechno fajn jenže obyčejná sinusoida se tím nakreslit moc dobře nedá. V levém horním rohu nabídky Piano Rollu klikněte na tlačítko s obrázkem klíče (obrázek vlevo) a vyberte poslední možnost - LFO. A k tomu vám nic nepovim, protože není co :D Objevujte a hrajte si s tím sami a kdyby se vám to nelíbilo, smazat a upravit to už umíte ;)

A víte co? Klikněte si znovu na ten klíč a pokud máte hravou náladu, nemusíte už číst dál, víte co dělat ;D
Quick legato - Zatraceně užitečná věc, která je na prvním místě téhle nabídky oprávněně. Vytvoří vám v celém piano rollu nebo jen ve výběru legata, tj. prodlouží všechny tóny nebo akordy až k následujícímu tónu - poslední tón to ale neovlivní
Articulate - možnost přetvořit hotové noty podle náhodného vzorce a vytvářet legata (navazující tóny), staccata (klepnuté tóny), portata (něco mezi legatem a staccatem O.o)...
Quick Quantize a Quantize - s touhle věcí jsem nikdy nepracoval ani nepracuju. Má to cosi společného s nahráváním not naživo a k automatickému uchycování k mříži v Piano Rollu...ačkoliv mám tu možnost podobné věci zkoušet tak to nedělám a raději si všechno i po 5ti letech odklikávám myší :D
Quick Chop a Chop - rozseká vám tóny na stejně dlouhé části - tohle zase používám docela často.
Glue - tóny těsně vedle sebe přilepí k sobě a udělá z nich jeden tón.
Arpeggiate je ze slova arpeggio a znamená to rozložený akord neboli tóny vytvářející nějakou opakující se melodickou sekvenci, které by dohromady vytvořily jeden úplně normální akord. S touhle věcí si vyhrajete až až.
Strum - u obrázku č. 7 jsem říkal, jak lze pomocí zrušení přichytávání vytvořit strunový efekt. Také to lze udělat pohodlněji tímto nástrojem - za zmínku zde stojí možnost Trigger Ahead díky které bude nejsvrchnější tón z akordu prvním v taktu což zní mnohem lépe než kdyby to bylo naopak.
Flam - vytváří trilky před vložené tóny
Limit - další nástroj, který pro mně úplně postrádá význam O.o
Flip - pomocí Flip horizontal můžete vytvořit hudební palindrom ale za zmínku tu stojí flip vertical. Přehodí vám noty podle rozsahu, ve kterém hrají - budete se divit ale tenhle úplně jednoduchý trik obsahuje snad každá melodická skladba, kterou jste kdy slyšeli.
Randomize - taková krapet brutální věc...vážně nevim k čemu může být dobrá XD Rozhází vám podle všemožného nastavení libovolně dlouhé, libovolně hlasité noty po celé klaviatuře.
Scale levels - pomocí téhle věci můžete rychle a pohodlně nastavit velocity všech tónů.

Tak a to je vše co se základů Piano Rollu týká. V příštím díle začneme pracovat s poslední podstatnou částí Fruity Loops a to Mixer.

Komentáře a rady k tutorialu jsou vítány!:)

Navigace:
1) Nastavení, ovládání základů, patterns, playlist
2) O hudbě obecně, Piano Roll
3) Mixer - úvod do ovládání a vložení prvního efektu
4) Váš první Drum'n'bass!
5) Clipping, Slide, Automatizace
6) Nahrávání, Audacity, Audio Clip, Vocoder